Dívám se do odrazu slunce na klidné hladině. Lituji, že jsem si nevzala sluneční brýle, když cítím ostrost slunce. Jezírko je prorosté zelenými řasami. Bílé kamínky na dně už dávno ztratily svůj lesk. Červené ryby, které se občas líně ukázaly kolemjdoucím, jsou nyní uvězněny někde v tom zeleném spletenci.
Nad hladinou se vznášejí vážky. "Kdy jsem naposledy viděla vážky?" ptám se sama sebe a je mi jasné, že už to je několik let.
Procházím se venku a nechávám se ohřívat příjemným podzimním sluncem. "To je posezení, skoro jako v parku." flirtuje mladík s dvěmi dámami, které obsadily jedinou volnou lavičku.
Všichni máme ale jenom polední pauzu a pár minut na to málo přírody kolem nás.
Přitom je tohle vše téměř každodenní obraz několika administrativních budov v Praze.
Jen mi prosím už vypněte tu klimatizaci, ať mám alespoň pocit, že nějaké léto bylo.
Přidání komentáře...
Hlavní RSS